Zmrtvýchvstání Páně 2020
Jan 20, 1 až 9
Znovu prožíváme ono nedělní ráno, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Pro mnohé to bylo úplně obyčejné ráno. Malá skupinka lidí ho ale prožívala zcela neobvykle. Ti, kteří byli s Pánem, pociťovali smutek, cítili se bezradní, zrazení od lidí i od Boha. Ježíš měl být přece tím slíbeným Mesiášem, který byl ale i přes všechny naděje umučen, zabit, mrtev. Najednou se však vše mění. Odvalený kámen a několik pláten je svědectvím, že se mění chod dějin. I my přicházíme ke hrobu, abychom se zde setkali se Zmrtvýchvstalým.
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Kámen nebyl od vchodu odvalen proto, aby se Ježíš mohl dostat ven. Mohl bez potíží odejít, aniž s kamenem pohnul. Byl odvalen proto, aby lidé mohli vejít dovnitř a vidět, že Ježíš tam není. Rouška, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Látka, kterou bylo ovinuto Ježíšovo tělo, byla úhledně složena. Tak by tomu nebylo, kdyby šlo o vyloupení hrobu. Skutečnost, že Petr a Jan byli překvapení, že nenalezli Ježíšovo tělo v hrobce, je dalším důkazem, že si učedníci celý příběh nevymysleli. Když Jan uviděl pečlivě složenou látku, uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Teprve když učedníci viděli prázdný hrob, vzpomněli si, o čem hovoří Písmo a o čem mluvil i Ježíš. Že zemře, ale že také vstane z mrtvých!
Nedá mi, abych se nezastavil u doby, kterou prožíváme. Trochu mi to připomíná Velikonoce, které slavíme. Slyšeli jsme, že učedníci pociťovali smutek a cítili se bezradní. V těchto dnech také pociťuje smutek mnoho lidí ze ztráty svých bližních. Zdravotníkům, kteří pečují o nemocné, docházejí síly a pociťují bezradnost. Někteří z nás možná mají strach, že virus také dostanou, neví, jestli přežijí. Někteří zase mají strach, jaké ekonomické dopady to bude mít. Někteří možná ztrácejí naději na lepší život na zemi.
Přišel jeden malý virus a najednou se vše na celém světě změnilo, svět se zastavil. Díky nouzovému stavu a omezením nemůžeme skoro nic. Ale já si myslím, jak se lidově říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Možná jsme to zastavení se potřebovali, potřebovali jsme očistu světa. Najednou jsou rodiny více spolu a mají na sebe více času. Ovzduší se pročistí, když nejezdí tolik aut a nelétá tolik letadel. Možná i naše víra se posílí, když ji nemůžeme prožívat v kostele, ale jen v domácí církvi ve svých rodinách. Kněží zjistí, jaké je to být bez farníků. Víme, že je teď větší solidarita mezi lidmi. Že jsme všichni na stejné lodi a musíme táhnout za jeden provaz, abychom to společně zvládli. Musíme více myslet na druhé a nejen na sebe. To všechno jsou pozitiva, která tato doba přináší. Kéž tyto Velikonoce zůstanou dlouho v naší paměti, abychom začali žít novým životem. Jak píše svatý Pavel ve druhém čtení: Slavme svátky ne se starým kvasem, který znamená špatnost a nešlechetnost, ale s nekvašenými chleby, to je s poctivostí a životem podle pravdy.