Zpět na původní článek na webu

Kázání 2. neděle adventní

Autor: P. Petr Papoušek <farnostdeblin(at)centrum.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 05. 12. 2020



2. neděle adventní 2020 B

                                                       

V dnešním evangeliu jsme slyšeli: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! V době adventní máme připravit, vyrovnat cestu Pánu Ježíši, aby k nám mohl nejen o Vánocích přijít. Jak to máme udělat? Napadly mě tři věci: svátost smíření, modlitba a dobré skutky. Jan Křtitel byl prorok, kterému říkáme předchůdce Páně. On totiž kázal těsně předtím, než začal veřejně působit Pán Ježíš. Jan Křtitel svým kázáním lidi upozorňoval, že příchod slíbeného Mesiáše se přiblížil, dokonce že už je tady. Vyzýval je, aby změnili svůj život. Citoval proroka Izaiáše:  Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Lidé se nechávali křtít na znamení pokání a zříkali se svých hříchů.

Jan Křtitel promlouvá i k nám. Také my máme připravit cestu pro Pána Ježíše, a to ve svém srdci. Jak? Máme nejen uklidit doma, aby bylo všechno na svátky připraveno. Ale máme si uklidit i ve své duši. Vymést všechno smetí hříchů a poprosit Pána Ježíše o odpuštění. Bůh nám nabízí čisticí prostředky: zpytování svědomí, lítost a svátost smíření. Tyto prostředky jsou úplně ekologické a prospívají jak nám, tak i životnímu prostředí, tj. lidem kolem nás. Připravme své srdce pro Pána Ježíše dobrou vánoční zpovědí. Pak ho budeme moci o Vánocích přivítat s čistým srdcem. Kolikrát se na zpověď moc dobře nepřipravíme. Neuděláme si čas na zpytování svědomí. K tomu také slouží advent, abychom během dlouhých zimních večerů více přemýšleli o sobě, o smyslu života, jak žijeme, co bychom mohli změnit k lepšímu.

Už minulou neděli jsme si říkali, že v době adventní se máme soustředit na modlitbu, na rozjímání. K tomu se musíme zklidnit, ztišit, zpomalit svůj běh. Dokonce se zastavit, naslouchat a hledět. Znakem adventu je bdělost, otevřenost srdce a radostné očekávání. Církev čeká na svého ženicha trpělivě, v ústraní, v tichosti. Čekáním roste touha a radost. Když budeme trpělivě v tichosti naslouchat Božímu hlasu, tak také připravíme, vyrovnáme cestu Pánu a on k nám bude moci přijít.

Třetí věcí, jak můžeme připravit cestu Pánu, jsou dobré skutky. Když jdou děti ke mně ke zpovědi, dávám jím vždycky úkol, aby přemýšlely, komu a čím mohou udělat radost. Máme druhé obdarovávat. A nemusí to být jen hmotné dary. Někdy stačí usměv, slovo povzbuzení, někoho pochválit, poděkovat, pomoci, s čím je potřeba. Máme vzory, svaté, tak je následujme. Dnes máme také svatého Mikuláše. Svatý Mikuláš v sobě integruje moudrost a milosrdenství. Přivádí nás k obdarování. To, o co se opírá dnešní postava Mikuláše, která nosí dětem dárky, vychází z třikrát tří projevů dobročinnosti svatého Mikuláše. Třem dívkám prý opatřil měšec peněz, aby měly věno a nemusely jít šlapat chodník. Tři nespravedlivě odsouzené námořníky zachránil před utopením a tři chlapce vzkřísil, když je jakýsi řezník zabil a jejich těla schoval do sudu. Tolik legendy o svatém Mikuláši. V čem je tedy pro nás svatý Mikuláš příkladem? Svatý Mikuláš vyzývá naši mysl a naše srdce k milosrdenství. Páté Ježíšovo blahoslavenství říká: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Mohli bychom také říci: Blahoslavení ti, kteří mají soucit s druhými. Bůh bude mít soucit s nimi. Milosrdenství by se tedy mělo stát naším životním stylem a k tomu nás zve právě svatý Mikuláš. S radostí ho následujme. Ať se tak stane!