Zpět na původní článek na webu

Kázání Svátek svaté rodiny

Autor: P. Petr Papoušek <farnostdeblin(at)centrum.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 26. 12. 2020



Svátek svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa 2020 B

Luk. 2, 22-40

 Každý ze svátků vánočního okruhu je veliký, každý nás uvádí do jiné oblasti našeho života. Dnes, kdy slavíme svátek Svaté Rodiny, stojíme před tématem, který je velmi závažný. Základem každé společnosti, a můžeme říci celého světa, je rodina. V tomto nejmenším společenství se odehrává lidský život. Zde život vzniká, předává se, zde je pracně formován, zde je jediné možné prostředí, kde může vyrůst zdravý jedinec. A přesto je tato nejmenší instituce v dnešní době velmi podceňována, urážena a zraněna.

Josef Augustyn o výchově dětí píše: Na budování úzkého vztahu s dětmi není nikdy pozdě. Rozhovor rodičů s dítětem vyžaduje nejen otevřenost a důvěru, ale také ducha upřímnosti a pravdy. I při zachování pocitu vlastní důstojnosti mohou dát rodiče svým dětem svědectví pokorného přístupu k životu, který jim velí uznat své chyby a pokusit se o jejich nápravu. Zvláštním svědectvím rodičovské lásky, vlídnosti a péče o děti je, že se za ně každý den modlí. Je to důležitý způsob doprovázení dětí. Každodenní mnohahodinový pobyt mimo domov vystavuje děti vlivu prostředí, které je rodičům neznámé. V té chvíli se může rodit rodičovský neklid. Právě tento neklid vytváří zvláštní příležitost k modlitbě za děti. Při ní si rodiče uvědomují, že jim jejich dítě nenáleží. Je jim svěřeno jen na krátký čas, aby ho doprovázeli na cestě k dospělosti. Když dospěje, opustí domov a založí si vlastní rodinu. Rodiče však musí věřit v sílu své modlitby. Díky ní mohou své dítě podporovat v jeho každodenních starostech a zápasech.

Podívejme se ještě na dnešní evangelium. Učí nás, jak se máme chovat v rodině. Rodiče přinesli do chrámu dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Pak se objevil Simeon a řekl: Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu. Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Josef a Maria byli překvapeni, ale určitě to byla pro ně veliká čest a radost, kterou prožívali ve svém srdci. A najednou Simeon pokračuje a říká prorocká slova Panně Marii: Tvou vlastní duši pronikne meč, aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí. Po radosti jí předpovídá bolest. I s tím se musí naučit žít Panna Maria. Jistě se o tu bolest sdílela s Josefem. Říká se: Sdílená bolest je poloviční bolest. Sdílená radost je dvojnásobná radost. To všechno prožíváme v rodině i mezi manželi. Je dobré, aby se dělili o své bolesti a radosti. Aby si všechno říkali, důvěřovali si navzájem. Pokud se manželé pohádají, aby si ještě ten den odpustili. Jedině tak může rodina fungovat, když v ní funguje zdravá komunikace.

Na závěr evangelia jsme slyšeli: Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. Maria i Josef vytvořili pro Ježíše domov, ve kterém mohl růst a sílit, a to jak na těle, tak na duchu. Ježíš vyrůstal v rodině. V rodině člověk ví, že se může na druhé spolehnout, že ho zde mají druzí rádi ne pro jeho úžasné vlastnosti, ale proto, že jsou rodina, že k sobě patří. Doma si člověk nemusí na nic hrát, může se se vším svěřit. Svátek Svaté Rodiny nás přivádí k tomu, abychom děkovali za své rodiny a každý svým dílem přispěli k tomu, aby v nich bylo dobře.