Zpět na původní článek na webu

Kázání 2. neděle v mezidobí

Autor: P. Petr Papoušek <farnostdeblin(at)centrum.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 16. 01. 2021



2. neděle v mezidobí 2020 B

Jan 1,35-42

 Kolikrát si možná v životě říkáme, jaké by to bylo, kdybychom žili v době Ježíšově. Mohli bychom se s ním setkat, mluvit, dotknout se ho. V dnešním evangeliu jsme slyšeli: Jan pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: Hle, beránek Boží! Tato slova slyšíme také při každé mši svaté, kdy kněz zdvihne hostii a říká: Hle beránek Boží, který vzal na sebe hříchy světa. Blahoslavení, kdo jsou pozváni k hostině beránkově. Tedy také my se můžeme s Ježíšem setkat při mši svaté. Naslouchat jeho slovům v Božím slově a dotknout se ho v eucharistii. Je smutné, že tak málo lidí chodí na mši svatou, i když v dnešní době to nejde, a neuvědomují si její velikou hodnotu.

Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. I když to nahlas nevyslovili, můžeme přemýšlet, co se jim honilo hlavou: Ježíši, kdo jsi? Kde jsi? Tyto otázky napadají i nás. Nejsou to otázky pro nováčky ve víře. Pokud jsme někdy mohli poznat Ježíše důvěrněji, pak platí, že nestačí poznat ho jednou. Je třeba stále hledat jeho tvář. Ježíše nemůžeme uzamknout do svého světa. Nemůžeme ani zvěčnit setkání, která jsme s ním mohli prožít. Pokud jsme měli to štěstí být u Ježíše, nezapomeňme, že jsme ho ještě nepoznali takového, jaký je. Jeho domov stále hledáme. A toto hledání je vlastně touha poznávat ho stále hlouběji. Proto i my při každé modlitbě se můžeme zeptat: Pane, kde bydlíš? Možná i my uslyšíme Ježíšovu odpověď: Pojďte a uvidíte!

Když se Jan a Ondřej vydávají na cestu za Ježíšem, on se obrátí a vidí, že jdou za ním. Dochází k prvnímu vzájemnému pohledu, k setkání tváří v tvář, které je z jejich strany doprovázeno rozpaky. Možná právě kvůli této jejich bezradnosti Ježíš říká: Co byste chtěli? Doslova se jich ptá: Co hledáte? V Janově evangeliu to jsou první Ježíšova slova určená budoucím učedníkům, a tím také každému z nás. I pro nás je důležité, abychom si na tuto otázku upřímně odpověděli. Co bychom vlastně chtěli, co hledáme? Každý z nás totiž hledá to, co nemá, to, co mu chybí, co mu může dát jenom Ježíš.

Pán Ježíš odpovídá: Pojďte a uvidíte. A evangelista pokračuje: Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho. Ježíš svým ?pojďte a uvidíte? zve každého ze svých učedníků k následování. A kdo přijde, jistě nebude odmítnut a uvidí, co ještě nikdy neviděl. Uvidí Božího Syna v lidském těle, pozná způsob jeho života. Součastně je pozván, aby s ním svůj život spojil. Může žasnout, ale především má vstoupit do důvěrnosti, kterou Pán každému nabízí. Ten den zůstali u něho. V té chvíli ještě netušili, že s ním zůstanou navždy. Také my jsme pozváni spojit s Ježíšem svůj každodenní život. Nejsou to jenom chvíle modlitby nebo nedělní účast na mši svaté. Ale všechno, co prožíváme, máme prožívat s ním, s Ježíšem. Zůstat spolu s ním znamená mít všechno společné s ním.

Tuto zkušenost si Ondřej nenechal pro sebe. Vyhledal svého bratra Šimona, rozdělil se s ním o svůj prožitek a přivedl ho k Ježíšovi. Pán si každého z nás zve k následování různým způsobem. Někoho přímo, někoho přes druhé. S každým se chce ale setkat osobně, na každého chce pohlédnout a spojit s ním život.  Na nás záleží, jak odpovíme na jeho pozvání a jestli s ním zůstaneme.

Ještě krátké slůvko pro děti, tedy i pro každého z nás. Pán Ježíš zve v každé době další a další učedníky, aby ho následovali. Také my si Ježíšovo pozvání nemusíme nechat jen pro sebe, ale můžeme říct svým kamarádům o tom, že věříme v Boha, když k tomu bude nějaká příležitost. Můžeme se za ně také modlit, aby i oni Boha poznali. Takový je tedy úkol pro nás: nebát se říct svým kamarádům, že věřím v Boha, když se zeptají.