5. neděle v mezidobí 2021 B
Mk 1,29 - 39
Z knihy Job jsme četli: Což nejsou svízele údělem člověka na zemi? Noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Sytím se neklidem do úsvitu. Mé dni plynou bez naděje. A v dnešním evangeliu jsme slyšeli, jak Pán Ježíš uzdravil Petrovu tchyni. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Když slyšíme tato slova, mohou v nás budit depresi. Samá nemoc, slabost, beznaděj. Ale také jsme v Božím slově slyšeli slova plná naděje. V žalmu: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. Ve zpěvu před evangeliem čteme větu, která je hlavní myšlenkou dnešní neděle: Pán vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci. Nejsme na to sami. Bůh je s námi. Když pustíme do všech našich nemocí, slabostí a beznadějí Ježíše, on vše promění v radost a naději. Už budeme sloužit Pánu s radostí. Protože tu naši nemoc, bolest, oběť budeme za něco nebo za někoho obětovat spolu s Ježíšem. A to nám přinese radost. Tento týden jsem navštěvoval nemocné. Jedna babička mi říkala: Já chci tady na této zemi být ještě dlouho, abych v modlitbě ještě vyprosila hodně milostí těm, kteří to potřebují. Ano, takové lidi potřebujeme. Oni nežijí nadarmo. Ví, že jejich život je důležitý, užitečný, když se modlí a obětují pro druhé. Denně se modlí tři růžence. To je jejich práce.
Celé evangelium dokládá Ježíšovu vnitřní svobodu, jakousi flexibilitu, s níž se stále znovu otevírá novým situacím a okolnostem, které ho potkávají. V této vnitřní svobodě hledá a koná Otcovu vůli. V dnešním úryvku Petrova tchyně ulehla v horečce, místo aby připravila večeři a obsluhovala hosty. Je pochopitelné, že mu o ní řekli. To je reakce každého, kdo někoho miluje. Každému nemocnému pomůžeme nejvíce tím, že ho svěříme Pánu do rukou.
Horečka Petrovy tchyně je symbolem zla, které jí brání ve službě. Právě pro tuto nemoc nemohla sloužit. Pán Ježíš k ní přistoupil. Nejen že se nebál, že se nakazí nemocí, ale nebál se ani toho zla. Ježíš se nikdy nebál žádného zla, vždycky se mu postavil, i když pak nad zlem zvítězil tím způsobem, že mu dovolil, aby na něj dopadlo, a tak nás od zla zachránil.
Pán Ježíš vzal tuto nemocnou za ruku a pozvedl ji. Stejně tak pozvedá každého z nás, když ho o to prosíme, nebo ty, které mu svěřujeme. Všechny nás chce pozvednout ze smrti do života. Evangelista Marek říká, že v té chvíli byla Petrova tchyně uzdravena a začala je obsluhovat. Byla uzdravena ke službě. Nebyla tedy uzdravena jen z fyzické nemoci, byla navíc osvobozena pro službu. Právě tím se připodobnila Kristu. Ježíš nepřišel na prvním místě proto, aby uzdravil všechny fyzické nemoci, ale aby nás uschopnil žít z lásky pro Boha a pro druhé. Abychom nežili pro sebe, ale mohli se starat o druhé v jejich potřebách a omezeních.
11. února v den památky Panny Marie Lurdské slavíme každý rok Světový den nemocných. A tak zvláště příští týden pamatujme na všechny nemocné, trpící, umírající, zbloudilé, opuštěné, nešťastné, závislé. Na všechny, kteří potřebují naši pomoc, naši modlitbu. V duchu je odevzdejme k Ježíšovým nohám, aby se jich ujal a uzdravil je na těle i na duchu. Ať se tak stane!