Laudo, laudas, laudare …
Snad každý z nás si někdy vzpomene na svého učitele nebo učitelku. Vždyť do školy jsme chodili všichni … S odstupem času obraz některých pedagogů bledne, jiné si zapamatujeme napořád.
A podobně je tomu i naopak. Někteří studenti či studentky nám, učitelům, zůstávají v mysli, i když možná jejich jména zahalí rouška času.
Jméno Tomáše Koumala jsem ale nezapomněla. Tomáš úspěšně maturoval na tišnovském gymnáziu v roce 2000 a jedním z jeho maturitních předmětů byla i moje milovaná latina. Tomáš si ji zvolil a výsledek odpovídal tomu, že on byl vždy pilný a perfektně připravený student.
A po nějaké době přišel jeho dopis z Teologického konviktu v Litoměřicích, kde se studenti měli připravit na vysokoškolské studium a sjednotit vědomosti v některých předmětech mezi nimiž nechyběla latina. Psali z ní tehdy písemku a on jediný v ní neměl ani jedinou chybu. Byla jsem opravdu potěšena jeho úspěchem, ale především tím, že se o něj podělil se mnou v onom dopise. Ráda jsem mu odpověděla a přála mu, aby překonal stesk po domově, aby se sžil s novým prostředím a aby se mu studium dařilo i v ostatních disciplínách. A moje přání se splnilo. Tomáš úspěšně absolvoval všechna další studia.
Co mu tedy přát dále?
Aby se svou vitalitou zmáhal životní chaos a nacházel v něm řád, aby mu sloužilo zdraví, aby se potkával jen s dobrými lidmi a aby ho obklopovala přízeň jeho blízkých a prosvětlovala mu život, aby i on mohl být světlem pro ostatní.
Vivat, crescat, floreat!
Marta Nečasová
Gymnázium Tišnov
