Přehled bohoslužeb a modliteb za zemřelé
v týdnu od 1. do 8. listopadu 2010
s příležitostí ke svátosti smíření v týdnu před "dušičkami"
ve farnosti Deblín a Křoví
Téma: očistec a modlitba za zemřelé, dušičkové odpustky
Římskokatolická farnost Deblín, Křoví a Kuřimská Nová Ves
Dušičky 2010
Příležitost ke svátosti smíření v týdnu před „Dušičkami“
Úterý 26.10. Deblín 17.20 – 17.55
Středa 27.10. Křoví 16.50 – 17.25
Čtvrtek 28.10. KNV 17.20 – 17.55
Pátek 29.10. Deblín 17.20 – 17.55
Sobota 30.10. Deblín 7.10 – 7.40
DEBLÍN
pondělí 1.11. 2010 Slavnost Všech svatých
v 19 hodin mše svatá + modlitba v kostele
úterý 2.11.2010 Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
v 19 hodin mše svatá + modlitba v kostele
pátek 5.11.2010 v 16.20 hodin eucharistická adorace
v 17.00 hodin mše svatá + modlitba na hřbitově
KŘOVÍ
pondělí 1.11. 2010 Slavnost Všech svatých
v 17.30 hodin mše svatá + modlitba v kostele
středa 3.11.2010 v 17.30 hodin mše svatá + modlitba na hřbitově
KUŘIMSKÁ NOVÁ VES
úterý 2.11.2010 Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
v 17.00 hodin mše svatá + modlitba v kostele
čtvrtek 4.11.2010 v 17.00 hodin mše svatá + modlitba na hřbitově
Očistec a modlitba za zemřelé
Kristus hovoří o hříších, které nebudou odpuštěny ani na zemi, ani po smrti (Mt 12,32). To znamená, že z některých hříchů může být člověk očištěn i po smrti. Vedle nebe a pekla tedy musí existovat ještě i zvláštní stav, kde člověk, který sice zemřel v lásce k Bohu, ale v lásce ještě nevyzrálé, plné sobeckosti a sebestřednosti, musí svou lásku očistit, zdokonalit. Tímto stavem je očistec.
Podle sv. Augustina je očistec právě zrání v lásce. Duše člověka touží po setkání s Bohem, ale není na to ještě ze své strany připravena. A tím trpí. Poznává, že sobecké já není ještě schopné vejít do styku s Bohem - Láskou.
Právě v očistci je palčivě poznávána zvrácená zamilovanost člověka do sebe samého. Člověk jako v zrcadle poznává své slabosti, hříchy a zažívá to jako bolestné pročišťování. V očistci se člověk osvobozuje ze své uzavřenosti do sebe, která mu brání plně se otevřít dialogu lásky s Bohem. Člověk zde poznává nicotnost svých snah být šťastný vlastními silami a na vlastní pěst. Zde má příležitost se od takovýchto pout osvobodit a plně se otevřít milujícímu Bohu, učit se být milován a učit se milovat.
Bůh v člověku s láskou oddělí dobré od zlého, aby všechnu sebestřednost a egoismus proměnil v lásku. Tento přechod je bolestný. Ale takto přijde člověk konečně nastálo plně k sobě samému a stane se tím, co s ním Bůh zamýšlel. Jen tak bude schopen společenství s Bohem.
Těm, kteří procházejí tímto zráním, můžeme pomáhat modlitbami a oběťmi a získáním tzv. odpustků.
Modlitba za zemřelé a odpustky
Za své zemřelé se může každý z nás modlit. Mimoto jim můžeme pomoci tzv. „odpustky“.
Od 1.11. do 8.11. lze denně získat „plnomocné odpustky“ pro ty, kdo zemřeli.
Tyto „dušičkové“ odpustky, které jsou přivlastnitelné našim bratřím a sestrám v očistci, může získat každý křesťan: který žije v plném společenství s církví, který není odloučen od Boha těžkým hříchem, který nemá trvalé zalíbení v žádném hříchu, který má úmysl tyto odpustky získat.
1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den je možné při návštěvě kteréhokoliv kostela získat plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě tří obvyklých podmínek ( sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl papeže) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitbu Páně - Otče náš a Vyznání víry.
Od 1. do 8. listopadu je možné získat po splnění tří obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl papeže) denně plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé. V ostatních dnech lze takto získat odpustky částečné.
Co jsou to takzvané "dušičkové odpustky"?
Každý hřích má dvojí následek. Zbavuje člověka společenství s Bohem, tím ho činí neschopným dosáhnout věčného života. A vyvolává zhoubné lpění na stvořeném, které musí být očištěno buď zde na zemi, nebo po smrti ve stavu, který se nazývá očistec. Toto očišťování zbavuje člověka následků hříchu. Nelze to pojímat jako nějaký druh pomsty, ale jako důsledky vyplývající z hříchu. (Podle KKC §1472)
