Menu
Vyhledávání
Kontakt
Římskokatolická fara Deblín 31,
664 75,
P. Petr Papoušek
mobil: 777 297 616
Návštěvnost
TOPlist
Informace

Rozhovor k 50. narozeninám ze života farností Znojma



4. října oslaví kulaté životní jubileum otec PETR PAPOUŠEK,rodák ze znojemské farnosti sv.

Kříže. Přestože dnes působí na Vysočině, můžeme se s ním občas setkat i ve Znojmě, kam se

stále rád vrací.

 

Co bylo impulsem k tvému rozhodnutí stát se knězem? Bylo to pro tebe těžké rozhodnutí?

Bylo to spíš postupné rozhodnutí. Vyrostl jsem v tradiční katolické rodině. Od 3. třídy jsem začal ministrovat. Prvním impulsem byla otázka děkana Švejcara na Václavském náměstí: ?Nechceš se stát knězem?? To bylo asi v 10 letech. Pak jsem na to zapomněl. Ale oslovili mě další kněží. Například otec Vojtěch Cikrle, který mně udělil prvním svaté přijímání a který naši rodinu často navštěvoval. Rozhodnutí bylo těžké. Pořád jsem hledal Boží vůli a chtěl jsem nějaké znamení. Do semináře jsem se hlásil dvakrát. V roce 1990 a pak v roce 1993. To bylo po duchovních cvičeních na rozlišení povolání na sv. Hostýně. Pak už jsem byl pevně rozhodnutý.

 

Připomeň, kde všude jsi od jáhenského svěcení působil?

Na jáhna jsem byl vysvěcen v roce 1999 a poté jsem byl poslán do farnosti sv. Martina v Třebíči. Po vysvěcení na kněze jsem působil jako kaplan rok v Hodoníně a dva roky v Telči. To byly velmi živé farnosti. Pak jsem se stal farářem ve Velkých Pavlovicích, kde jsem působil 8 let. Na ta léta velmi rád vzpomínám.

 

Z vinařského kraje jsi v roce 2011 po osmi letech přesídlil na okraj Vysočiny. Byla to pro tebe velká změna? Jak sis na odlišný kraj a zřejmě i na odlišnou mentalitu lidí zvykl?

Ano. Byla to veliká změna. Na Slovácku jsou lidé srdečnější a otevřenější. Je tam větší teplo. Všude samý vinohrad. Na faře jsme měli také velký vinný sklep, kde se scházela na hody chasa. Protože jsem z jihu, bylo mi to bližší. Na Vysočině to trvá déle, než si člověk zvykne. Po 8 letech jsem už tady jako doma. Jsou zde krásné lesy a dobří lidé.

 

Tvoje současné farnosti zahrnují asi 14 vesnic. Jak dlouho ti trvalo si zapamatovat jejich názvy?

Mám dvě farnosti. Do farnosti Křoví patří ještě vesnice Křižínkov a Katov. Já sídlím ve farnosti Deblín, do které spadá ještě 10 vesnic. V Kuřimské Nové Vsi je také kostel a fara. Takže mám na starosti 3 fary, 3 kostely a 7 kaplí. Území asi 20 kilometrů. V kaplích bývá jednou za rok poutní mše svatá. Od května do října je poutní sezóna. Do dneška přemýšlím, do které kaple mám jet na pouť, abych to nepopletl.

 

Je duchovní správa takových rozlehlých farností něčím specifická?

Na Slovácku je jedna farnost, jeden kostel, jedna fara. Na bývalém působišti jsem měl tedy jen 3 kostely a 3 fary a území 7 kilometrů. Na Vysočině je to jiné. Tady jsou malé vesničky. Já tomu říkám osady. Třeba někde v lese, kde žije jen 20 obyvatel. Zažil jsem to už v Telči a okolí. Najedu tady hodně kilometrů. Zvláště v zimě je to náročné, když napadne více sněhu. Několikrát jsem zažil, že cesta byla neprůjezdná. Nebo jsem musel jet zaopatřovat do lesa traktorem.

 

Interiér kostela v Křoví vytvořil v 80. letech v duchu pokoncilní liturgické reformy akademický sochař a jáhen Karel Stádník. Jak se ti v moderně zařízeném kostele slouží?

Já mám modernu rád. Je to pro mě osobně nejkrásnější kostel, ale i farnost. Přistěhovalo se do ní hodně mladých rodin s dětmi. Loni byly ve farnosti Lidové misie vedené otcem Markem Dundou. Po nich začaly být jednou za měsíc mše svaté zvláště pro děti. Nejvíc jsem napočítal na jedné mši svaté 35 děti. To je pro kněze veliká radost, když je živá farnost.

 

Máš při své práci čas věnovat se nějakým zálibám?

Rád cestuji, chodím na bazén nebo do přírody, rád si přečtu knihu. Ale moc času není, nebo si ho spíš neudělám. Za těch 8 let jsme opravili dva kostely. Mám z toho radost. To je také takový koníček faráře. Teď se chystáme opravovat faru v Kuřimské Nové Vsi, aby mohla více sloužit nájemníkům.

 

Kdo patří mezi tvé oblíbené světce a proč?

Don Bosko, patron mládeže. Jsem už 18 let kaplanem pro mládež. Kdybych nepoznal diecézní kněze, byl bych asi salesiánem. Narodil jsem se na sv. Františka z Assisi. Také tento světec mě přitahuje svou chudobou, prostotou. Měl rád přírodu. Ještě jsou to dva novější světci, otec Pio a sv. Šarbel. Dostali hodně milostí a darů od Boha, aby pomohli mnoha lidem.

 

Z webových stránek tvé současné farnosti se zdá, že tvoji farníci se rádi vydávají na poutě, ať už daleké nebo blízké. Účastníš se těchto poutí taky?

To je také jedna z mých oblíbených činností. Rád organizuji poutě už 18 let. Já jsem ?vyrostl? na poutním místě Hluboké Mašůvky a na Turzovce. V květnu a v říjnu jezdím s farností na poutě. Teď už většinou jen jednou za rok. Příští rok se chystáme na nejnovější poutní místo Butkov na Slovensku.

 

Kněžské povolání přináší řadu radostí i starostí. Co tebe na něm těší a co ti naopak přijde nejobtížnější?

Mojí radostí v kněžském životě je pastorace. Modlitba, mše svatá, udělování svátostí, návštěva nemocných, výuka náboženství. Někdy jsou velké starosti s opravou fary nebo kostela. Nejobtížnější je, když přijde den, kdy kněz nemá čas pomodlit se breviář.

 

Zdá se, že do Znojma se vždycky rád vracíš. Co tě sem přitahuje?

Královské město Znojmo je krásné. Žil jsem ve Znojmě 24 let, tak mě přirostlo k srdci. I když už je rodný dům prodán a zbourán, mám ve Znojmě mnoho příbuzných. Moje tajné přání je koupit si na důchod ve Znojmě byt a sloužit zde jako výpomocný duchovní.

 

Chtěl bys do svého rodného města něco vzkázat?Ve městech, kde jsem působil, byla společenství nebo jsem je zakládal. Na vesnici není o společenství zájem. Myslím si, že každá větší farnost by měla mít společenství mládeže, rodin nebo i seniorů. Ve společenství rosteme. Kdybych do společenství jako mládežník nechodil, možná bych knězem ani nebyl. Ve společenství jsem se naučil modlit a adorovat. Tehdy mně hodně pomohl otec Antonín Krasucki. Zakládejte společenství. Modlete se společně. Pak poroste vaše víra, láska i naděje. Přeji Vám, rodným farníkům, abychom se všichni jednou setkali v nebi.

A až pojedete přes Deblín, tak se stavte. Rád vás uvidím. Bůh Vám žehnej!

 

Za rozhovor děkuje Ondřej Lazárek



Životopis

Narodil jsem se 4. 10. 1969 ve Znojmě. Mám tři starší sestry. Šest synovců a dvě neteře. Tři prasynovce a jednu praneteř. Maminka už zemřela, letos to bude 10 let. Tatínek žije v domově důchodců na Žernůvce v mé farnosti. Absolvoval jsem základní školu ve Znojmě. V roce 1987 jsem se vyučil prodavačem stavebnin řemeslných potřeb. Pak jsem si dělal nástavbu při práci a v roce 1989 jsem ve Znojmě maturoval. Rok jsem pracoval na vrátnici a tři roky na celnici na Hatích. Poté jsem se v roce 1993 rozhodl nastoupit do Teologického konviktu v Litoměřicích. Pak jsem byl od roku 1994 do roku 1999 v semináři v Olomouci. V roce 1999 jsem byl vysvěcen na jáhna, v roce 2000 na kněze. Od roku 2000 do roku 2001 jsem působil jako kaplan v Hodoníně, od roku 2001 do roku 2003 jako kaplan v Telči. Od roku 2003 do roku 2011 jsem byl farářem ve Velkých Pavlovicích, Němčičkách a Horních Bojanovicích a od roku 2011 do současnosti jsem farářem v Deblíně a Křoví. Od roku 2015 jsem také místoděkanem v Tišnově.


Autor: P. Petr Papoušek | Vydáno dne 21. 09. 2019 | 322 přečtení | Vytisknout článek

K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!

Zobrazit všechny komentáře   

Novinky
23.11.2019: Koncert
V neděli 15. prosince v 17.00 bude adventní koncert v kostele v Deblíně.

09.11.2019: Pouť
V pátek 6. prosince v 17.00 bude poutní mše svatá v Deblíně.

09.11.2019: Pouť
V sobotu 7. prosince bude Farní pouť na první sobotu do Hlubokých Mašůvek. Přihlaste se!

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server