Sv. Štěpána, jáhna a mučedníka
Lidé si přejí k vánočním svátkům šťastné a veselé. A my už dnes, na druhý svátek vánoční, stojíme nad prvním mrtvým a říkáme mu prvomučedník. Jáhen Štěpán získal těch prvenství hned víc. Nejen, že se stal prvním křesťanským mučedníkem vůbec, ale získal i svůj svátek, který je stejně starý jako Vánoce. Otázka zní: Za jakou cenu? Za cenu mučednictví. Výraz mučedník je odvozen z řeckého slova martys. Jeho původní význam je svědek, svědek Kristův. Každý z nás má ve světě vydávat svědectví o Boží lásce. Ježíš narozený ve mně se chce nově narodit i v těch, kdo jsou kolem nás. Ježíš, který se setkal se mnou, se chce setkat i s těmi, kteří mě obklopují. Nenarodil se jen pro mě, netouží jen po mně. Jak se však dotkne srdcí lidí? Právě skrze mé svědectví, ať už slovy nebo skutky. Je důležité, abych se nebál být Ježíšovým svědkem i před druhými, i když mě to bude něco stát. V modlitbě mohu prosit o tuto statečnost a o to, aby mi Pán dal ta správná slova nebo skutky, které probudí k životu víry druhé lidi. Právě takové svědectví vydal svatý Štěpán. Nevíme, jakou cestou přišel Štěpán k víře. Jenom víme, že byl helénským židem, tedy že vyrostl mezi Řeky a pohanskými Římany. O jeho životě se dochoval pouze jediný dobový pramen Skutky apoštolů. Ten si všímá vrcholu Štěpánova života, kdy se stal jáhnem a kázal křesťanství. Byl ukamenován za tvrzení, že židé jsou vinni Ježíšovou smrtí a že Ježíš je roven Bohu. Rozsudek byl vykonán před Damašskou bránou v Jeruzalémě.
Na Štěpánově příběhu je cenné to, že nám ukazuje, že Betlém a Golgota nejsou od sebe tak daleko, a to nejen na mapě, ale i v našem osobním prožívání víry. Radost a utrpení patří k sobě, jsou to dvě strany téže mince. Je pravda, že nám asi nehrozí mučednictví krve, ale jsme občas vystaveni jinému druhu mučednictví. Známý český básník Jaroslav Durych hovoří o takzvaném suchém mučednictví. To jsou různé posměšky od lidí kolem nás a mediální zesměšňování pro naše přesvědčení a sounáležitost s církví, které zažíváme. Toto jednání od druhých často nevychází z jejich rozumu, není podloženo argumenty, ale pocity, které stavějí na předsudcích. Možná právě v takových chvílích bychom si měli připomínat Ježíšova slova z kázání na hoře: Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost. Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. K tomu můžeme dodat snad jen slova filozofa: Tyran umírá a jeho vláda končí. Mučedník umírá a jeho vláda začíná.
