V letošním adventním čase nás zasáhla nečekaná zlá zpráva o odchodu PhDr. Marie Antlové. Vzpomínka na naši dlouholetou kolegyni a pro mnohé z nás kamarádku znamená návrat do doby, na kterou rádi nostalgicky vzpomínáme. Čas s ní prožitý vnímáme jako čas vlídný a laskavý.
Jaká byla, jaká zůstane v našich vzpomínkách? Zde jsou střípky z mozaiky jejího života. Zrcadlí se v nich narození, dětství a zapuštění kořenů. Odráží siluetu mladé dívky - studentky, která se prochází po chodbách budovy tišnovského gymnázia. Následuje obraz posluchárny FF MU, kde se Maruška - již vysokoškolačka - věnuje studiu českého a anglického jazyka na FF MU v Brně. A na tento výjev již navazuje záznam počátečních pracovních zkušeností a profesního zrání.
V životě osobním i profesním nastávají okamžiky, kdy se zjistí, že tím nejdůležitějším faktorem pro přijetí konkrétního rozhodnutí může být nová situace, jejíž vyřešení je důležitější, než osobní ambice
a otázka vlastního pohodlí. I Maruška musela v určité životní etapě zvážit své priority ? na první pomyslnou misku vah položila vidinu slibné profesní dráhy. Pracovala jako úspěšný obchodní zástupce firmy Xerox. Na druhé misce vah však byla zodpovědnost doprovázená starostlivostí. Po onemocnění maminky Maruška změnila svůj život, chtěla být tam, kde jí bylo nejvíce zapotřebí a místo úspěšného pracovního postupu zvolila stálejší a klidnější život profesorky na gymnáziu v Tišnově. Zúročila zde své jazykové znalosti angličtiny, mohla se se svými studenty dělit o zkušenosti ze svých četných pracovních zahraničních cest. Uvědomovala si, jak důležité je udržovat osobní kontakty s cizojazyčným prostředím ? ona byla tím, kdo začal organizovat výměnné pobyty studentů mezi gymnáziem Tišnov a školou v Holandsku, ona organizovala výjezdy do milované Anglie, do země, o které toho tolik věděla.
Přemýšlím, za co všechno jí zpětně poděkovat. Děkuji za to, že mi dovolila oslovovat ji Maruško. Děkuji za její nadhled, přehled a rozhled, za přátelství, za odvahu postavit se potížím. Maruška nikdy neztratila touhu hledat nové a zajímavé, měla dar vidět krásu kolem sebe a radovat se z rozmanitosti světa. Děkuji jí za to, že se s námi o tento dar dělila.
Stopy v naší paměti jsou spojeny s těmi, kterým jsme měli čest být přáteli a kolegy, s těmi, které jsme potkávali a s nimiž jsme mohli sdílet příslušný časoprostor. Maruška patří k těm, na které budeme s obdivem a láskou vzpomínat.
