Začaly prázdniny. Otci Petrovi a sestře Marce už ale začalo být po dětech smutno. Proto se mohly děti z Náboženství ještě setkat a odjet společně na 2 dny do Brna, kde se konala Dětská charismatická konference. Souběžně s ní byl i program pro dospělé.
Po loňské zkušenosti jsem zjistila, že nemusíme mít obavy z toho: „Kdo chce kávu, ruce dolů.“ Pro dospělé jsou nachystány přednášky, svědectví, bohoslužby, adorace, večery chval i modlitby během dne. Samozřejmě také i jídlo, odpočinek na trávě nebo v klimatizované výstavní hale, krásný hudební doprovod během celého dne a také setkání s mnoha lidmi a s Bohem zase trochu jinak.
I přes prázdninový režim s námi mohlo odjet 9 dětí a přijížděli za námi přímo na místo Sojkovi z Deblína a Dvořáčkovi z Křižínkova s dětmi. Jeli jsme busem a vlakem s přespáním u našich sestřiček v Brně. Program měly děti na brněnském výstavišti ve svém pavilonu V od 9 do 18 hod s polední přestávkou. S odevzdáním dětí nám první den zůstalo asi 10 batohů navíc, což jsme vzali jako ranní rozcvičku a hravě je s otcem Petrem přenesli na naše stanoviště v pavilonu F, kde jsme měli batožinovou základnu, plus celou řadu sedaček pro nás. Vždy jsme děti osobně odevzdali pomerančům a ti nám je zase vrátili. Já vyzvedla většinou 2 děti, otec Petr zbytek. Hold, kdo umí, ten umí :+) Od pátku jsem dostala pro lepší rozlišení na bílý hábit růžové tričko s logem charismatické konference. Pomerančů bylo 200, skupinky po 11 dětech. Dopoledne se děti rozdělily podle věku a hrály se společně hry. Odpoledne se mohly podle zájmu nahlásit na skupinky – sportovní, tvořivé, logické, taneční,... Zjistili jsme, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Každé dítě mělo visačku se jménem a tel. na rodiče nebo doprovod, který musel být na příjmu celý den. Moje rada, napsat si po skupinkách stejný věk, aby mohlo být více našich dětí spolu, byla právem odhalena jako podvod. Proto jsme se rozhodli přijmout vše, jak má být, zatlačit slzičku a nelhat. Ukázalo se to jako dobré a děti si tam našly kamarády mezi sebou i mezi pomeranči. Jako pozdrav jsem se nechytala ani s „Chvála Kristu“ nebo „Dobrý den.“ Pozdravem dětí a vedoucích bylo „DŽUS!“.
V polední přestávce jsme mohli shlédnout hranou pohádku od Víti Marčíka. Šli jsme na pátečního Prince Bajaju. Ve čtvrtek jsme obědvali v McDonaldovi. Ještě večer byl na programu Večer chval, který provázela skupina Alive. Střídali se během konference s Chapelou. Večerní modlitba byla společně s dětmi velmi krásná. Na doporučení otce Petra jsme šli i tančit. Kdo nechtěl, mohl klidně s mnoha lidmi sedět na židlích a užívat si to. Otec dovezl s sebou i velké vlajky v červené a bílé barvě. Byla to krásná a velmi upřímná modlitba a pro děti v tak velkém počtu křesťanů asi poprvé taková. Celkem nás přišlo na konferenci první den 4300 lidí a 771 dětí. Ani se nám nechtělo odejít spát. Kolem 21. hod jsme se šalinou odebrali na Grohovu ul. ve středu města do našeho františkánského kláštera, kde jsme měli nachystaný nocleh ve studentském klubu Eliška. Používají ho studenti z naší Zdravotní školy. Nachází se v prostorách sklepa, má bledě modrou barvu a moc hezké zázemí. Po sprše a filmu – Nebe existuje, jsme usnuli, jako když nás do vody hodí. Zůstala s námi i Noemi Dvořáčková, která byla na svých 5 let strašně šikovná.
Na snídani byl toustový chleba a nutella a po ní jsme se rozloučili se sestřičkami a kolem 8. hod vyrazili zase na program my i ony. Naši skupinu už znali nejen pomeranči i podle toho, jak kráááásně a zřetelně zdravila DŽUS!!! S dětmi byla radost spolupracovat a tak věřím, že si společenství věřících dětí i rodin užili!!! Na oběd jsme si z 99 % všichni objednali to stejné – Alpský knedlík s vanilkovým krémem a mákem. Na večeři si vyzvedli sýrovou bagetu do vlaku. Po předchozích zkušenostech jsem nám je vyzvedla na stravenky mezi prvními, abychom mohli s předstihem na vlak. Celý den jsme chodili venku a voda se nám časově vyhýbala. Do obchodu – nepršelo, snídali – pršelo, na šalinu – nepršelo, v pavilonu – lilo, na zmrzlinu – nepršelo, na druhou zmrzlinu – pršelo. Zato večer nám suchoučko došlo. Jeli jsme si vyzvednou batohy na Grohovu v maskování červených pláštěnek a berušek, cestou došlo i na důkladné koupání tenisek. Protože i naše sestřičky cestou úplně zmokly, rozhodly se nás auty zavézt do Deblína. I když jsme byli zmoklí, náladu nám to vůbec nepokazilo a radost u dětí stále nemizela. Možná byly z plného programu unavené, ale my i oni šťastní. Můžete se jich zeptat osobně. Byli s námi kluci Rybičkovi, děti Dvořáčkovy, Kája a Terezka z Braníškova, Jůlinka z Usuší, Matyáš, jeho sestřenice Juditka a Valerka z Křoví, Miloš Farber z Deblína a Vašek Pokorný s rodinou. Bohu díky, že vše dobře dopadlo a dá-li Pán, příští rok se budeme zase těšit!!
sestra Marka ze Žernůvky
Více na:
Dětská charismatická konference
11. a 12.7. se děti z našich farností v doprovodu sestry Marky a otce Petra zúčastnily Dětské konference Charis na brněnském výstavišti.
