Svátost smíření, adorace, pomazání nemocných
Od čtvrtka misijního týdne byla na programu svátost smíření. V pátek byl pro svatou zpověď vyhrazen široký čas dopoledne a v pozdních večerních hodinách. Starší nebo nemocní se tímto mohli připravit i na přijetí svátosti pomazání nemocných, která se udílela při pátečních bohoslužbách. Lidé mohli využít i čtyř hodin vystavení Nejsvětější svátosti oltářní.
Misijní svatá zpověď má být často takovou generální zpovědí, při níž člověk najde odvahu, aby přiznal to, co dříve někdy zamlčel nebo co vyznal jen napůl. Při misiích je běžně očekáváno i množství lidí, kteří se rozhodli usmířit se s Bohem po mnoha letech.
Velké množství farníků nabízené Boží milosti ve svátosti pokání využilo a mnoho si přišlo i pro svátost pomazání nemocných. Při páteční mši svaté v Křoví se během jejího udílení stačilo zazpívat přibližně 20 slok kancionálových písní: Slyš, jaký to nad řekou a Všichni jsme děti.
Jáhen Ladislav Kinc při kázání vybídl k odvaze zprostředkovávat svátosti vážně nemocným a odsoudil nepatřičné obavy z vystrašení dotyčného nemocného. Uvedl i příklad nesprávného jednání: Pamatuje si, jak do kostela vběhla uplakaná žena. Zeptal se jí: Co se děje u vás doma. Ona řekla jen: Manžel. Je na tom strašně. Řekl si: Její manžel je určitě pokřtěný katolík. Nabídl jí zprostředkování kněze. Ona najednou přestala plakat a řekla: Kdyby se dozvěděl, že za ním přijde kněz, tak by ho to zabilo! Ten manžel za dva dny zemřel nezaopatřen! A stačilo jen, aby řekla: Drahoušku, dnes tě jen přijde navštívit kněz. Bratři a sestry, zachraňme svoje duše!
Jedinečnou událostí misijního týdne byla páteční mše svatá pro mládež v kostele v Křoví. Její začátek se posunul na 20. hodinu. Účast mládeže na ní byla hojná.
Oba kostely, v nichž se lidové misie konaly u sv. Petra a Pavla v Křoví a sv. Antonína Paduánského v Kuřimské Nové Vsi, byly v tento předposlední misijní den až do půlnoci naplněny modlitbami díků, chvály, proseb a za doprovodu krásného zpěvu v nich probíhaly adorace.