Zpět na původní článek na webu

3. neděle velikonoční - kázání otce Petra

Autor: P. Petr Papoušek <farnostdeblin(at)centrum.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 25. 04. 2020



3. neděle velikonoční 2020 A

Lk 24, 13 až 35

V evangeliu jsme slyšeli o tom, jak šli dva učedníci z Jeruzaléma do Emauz. Cesta byla docela dlouhá.  60 honů je asi 11 kilometrů. Byli smutní. Nevěděli, že Ježíš vstal z mrtvých. Zdálo se jim, že život už nemá žádný smysl. Na cestě se k nim přidal poutník. Byl to Ježíš, ale oni ho nepoznali. Vysvětloval jim, proč se to všechno muselo stát a že to přece předpověděli proroci. Učedníkům při jeho slovech hořelo srdce, ale Ježíše nepoznali. Když došli do Emauz, pozvali poutníka do domu. Sedli si ke stolu, poutník vzal chléb, lámal ho a podával jim. Vtom si uvědomili, že je to Ježíš. Ale on jim zmizel z očí. Hned se radostně vydali zpátky do Jeruzaléma. Ostatním apoštolům vypravovali, jak Ježíše poznali při lámání chleba. Možná trochu závidíme těm dvěma učedníkům, že se setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Ale my máme stejnou možnost! Při mši svaté se setkáváme se zmrtvýchvstalým Ježíšem ve slovech Písma svatého a v Eucharistii. Když se budeme mše svaté účastnit pozorně a s láskou, budeme ho víc a víc poznávat. On sám nám otevře oči a dostaneme sílu, abychom mohli běžet k ostatním a svým životem svědčit o tom, že jsme se s Ježíšem setkali, a že ho známe.

Podívejme se ještě na dnešní evangelium, co nám chce říci: Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Dva učedníci vracející se do Emauz nepochopili význam největší události v dějinách lidstva, protože se příliš soustředili na své zklamání a problémy. Dokonce ani nepoznali, že vedle nich jde Ježíš. Kromě toho šli nesprávným směrem. Vzdalovali se od společenství věřících v Jeruzalémě.

Když se začneme příliš zaobírat svými nenaplněnými nadějemi a zmařenými plány, když se zabýváme příliš sami sebou, pravděpodobně mineme Ježíše. Nevidíme ani lidi kolem sebe a oddálíme se tak od posílení, které, nalézáme ve společenství s ostatními věřícími. To je první myšlenka, která vyplývá z dnešního evangelia. Jedině když hledáme ve středu svého života Ježíše, můžeme zakoušet jeho pomoc.

Dále jsme slyšeli: Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli. Dva učedníci věděli, že hrob byl prázdný, ale stále nechápali, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, a byli velice smutní. Navzdory důkazům a svědectví žen, biblickým proroctvím, předpovídajícím tuto událost, stále nevěřili. I dnes jsou mnozí lidé vzkříšením zaskočeni. I když církev již téměř dva tisíce let vydává svědectví a předkládá důkazy, mnozí lidé stále odmítají uvěřit. Co jim v tom brání? Učedníci potřebovali, aby živý Ježíš stanul mezi nimi. Mnozí dnešní lidé potřebují k víře přítomnost opravdových křesťanů  a jejich svědectví živé víry. To je druhá myšlenka z dnešního evangelia.

Na závěr ještě jedna praktická rada do našeho života. Učedníci, kteří Ježíše znali, ho na cestě nepoznali. Bránila tomu nedůvěra, lidská slabost, omezenost, možná i pýcha a sobectví. Ježíš přesto učedníkům nenadává, ale trpělivě vysvětluje, doprovází je a nakonec se jim dá poznat. Když v našich rodinách dojde k nějakému nedorozumění, nepochopení, máme jednat jako Ježíš. Nenadávat, ale trpělivě vysvětlovat, aby druhý poznal, jak to bylo. Všichni jsme na cestě a všichni se máme co učit. Učme se od Ježíše a jednejme jako On.