Zpět na původní článek na webu

Kázání Půlnoční

Autor: P. Petr Papoušek <farnostdeblin(at)centrum.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 24. 12. 2020



Slavnost Narození Páně

Luk 2, 1-14

Někdo chodí do kostela každou neděli. Někdo jen jednou za rok na půlnoční. Ale každý se těší, jaké to kázání letos asi bude. Je těžké pořád něco vymýšlet. Ale našel jsem krásné zamyšlení biskupa Martina Davida, tak ho použiji. Z jednoho sociologického průzkumu vyplynulo, že 40 % obyvatel naší země si nenechá ujít půlnoční mši svatou v kostele. I když letos je to jiné, počet je omezený. Představa, že se během štědrovečerní noci bezmála 4 miliony lidí zvednou od stolů plných jídla, rozbalených dárků a pohádkového televizního programu, je fascinující. Co je uprostřed noci do kostelů vlastně přivádí? Tradice, vánoční romantika, přesvědčení, že trocha toho duchovna ke Štědrému večeru prostě patří? I když se před Vánoci obchodníci doslova předhánějí v nejrůznějších vánočních nabídkách, půlnoční nabídka Štědrovečerní noci je už dva tisíce let stále stejná. Je bez reklam a přesto přijde do kostela tolik lidí. Co je tam táhne? Možná ty tři božské ctnosti, které přicházejí s narozeným Ježíškem na svět. Jsou to víra, naděje a láska. Krátce se nad nimi zamyslíme.

Jedině víra nám dává vidět v tom malém Dítěti narozeného Spasitele. Příběh Vánoc, příběh narození Ježíše Krista, je příběhem víry. Maria i Josef uvěřili. Pastýři uvěřili zvěsti andělů a vydali se do Betléma. Ti, kdo přišli do Betléma, uvěřili. Jenom vůl a osel nevěřícně kývají hlavou. Kdosi řekl, že slavit Vánoce bez víry je jako jíst kyselé švestky ze stromu, kde jsou i sladké a uzrálé. Můžeme tedy prosit u jesliček o pevnou víru. Není snadné žít víru ve světě, který se potácí mezi dvěma extrémy. Na jedné straně je to nevěra, která Boha nepotřebuje a nevěří nikomu a ničemu než sama sobě. Na druhé straně je to pověra, která věří kdejakému šarlatánovi, který nabízí věci rádoby duchovní a tajemné. My věříme v Ježíše Krista, který se pro nás narodil, na kříži zemřel a vstal z mrtvých. To je křesťanská víra. Uprostřed vánoční noci mohu ve svém nitru prosit: Bože, pomoz mi, ať si uchovám zdravou, čistou a pevnou víru.

Symbolem naděje pramenící z Betléma je betlémské světlo, plamínek zapálený v Betlémě. Naděje je jako plamínek svíčky zapálené ve tmě. Tam, kde hoří, už není tma. Prorok Izaiáš píše: Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Narození Ježíše Krista prozářilo temnotu noci, ale především temnotu lidských srdcí. Druhá prosba, kterou mohu ve vánoční noci vyslovit je: Bože, dej světlo naděje těm, kteří bloudí v temnotě. Pomoz mi, ať jsem v tomto světě nositelem světla a naděje.

Vánoce jsou svátky lásky. Dokonce té největší, která kdy na světě byla: vtělené lásky Boha k člověku. U proroka Izaiáše čteme: Dítě se nám narodilo, Syn je nám dán.  A přestože se o lásce tolik píše a zpívá, ta opravdová láska se nevystavuje na odiv. Často zůstává ukryta ve věcech úplně obyčejných a prostých. V starostlivosti maminky. V obětavé pomoci člověku v nouzi. V probdělé noci u lůžka nemocného, nebo dokonce v oběti vlastního života. Třetí prosba, která může u betléma znít v mém srdci, je: Bože, dej, ať si od betléma odnesu v srdci poklad lásky. Pomoz mi můj život naplňovat láskou, která dokáže dát sebe sama, svůj zájem, čas, ochotu naslouchat, odpustit. Vánoce mají mnoho přívlastků: jsou to svátky darů a dárků, svátky rodiny, svátky klidu, míru a pokoje. Svátky, při kterých zkonzumujeme veliké množství jídla. Především jsou to ale svátky Narození Ježíše Krista, tedy svátky víry, naděje a lásky. Kéž v těchto božských ctnostech stále více rosteme a tak se podobáme našemu Pánu Ježíši Kristu.

Na závěr ještě jeden citát. Svatý Jan Bosko napsal: Uvaž, příteli, že Bůh tě stvořil k svému obrazu, že ti dal tělo a nesmrtelnou duši. A navíc tě ve křtu učinil svým dítětem. Miloval tě odjakživa a stále tě miluje jako něžný Otec. Stvořil tě jenom proto, abys ho miloval a sloužil mu na tomto světě, a tak sis zasloužil, abys s ním jednou mohl být šťastný v nebi. Nejsi tedy na světě proto, aby ses jen bavil, vydělával peníze, jedl a spal. Bůh se proto narodil na tento svět, aby ti dal svůj vlastní život. Není to krásné? Bůh nás stvořil, abych byl šťastný v nebi a udělal všechno proto, abychom se tam dostal. Tak mu za to dnes u jesliček poděkujme.