2. neděle postní 2021 B
Mak 9,2-10
V dnešním evangeliu jsme slyšeli, jak Pán Ježíš vzal Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu a tam byl proměněn. Vždy si při této příležitosti vzpomenu, jak jsem byl s naší farností na pouti ve Svaté zemi a padla na mě možnost sloužit mši svatou a kázat na této hoře. Událost proměnění Páně se odehrává šest dní po Ježíšově výzvě, aby každý nesl vlastní kříž a zřekl se sám sebe. To celé této události dává hluboký význam. Pán Ježíš se odebral se třemi apoštoly do samoty, aby jim dal pochopit, že ten, který je vtěleným Božím Synem, je součastně trpící služebník Boží. Chtěl, aby se učili rozumět cestě, která vede ke slávě. Událost proměnění, která se odehrává uprostřed Ježíšova života, je obraz, symbol vzkříšení. Bez Kristova kříže a vzkříšení bychom nikdy nepochopili, kdo Ježíš je.
Pro náš každodenní život jsou v dnešním úryvku důležité dva klíčové momenty. Tím prvním je Ježíšova proměněná tvář, která zjevuje Boží krásu v lidském těle. Krásu, která je připravena pro každého z nás, když se otevřeme Boží přítomnosti ve svém srdci. To je skutečnost, ke které směřujeme. Učedníci vidí Ježíše zářit Božím světlem. Vidí, že Ježíš je Bůh. Ukazuje se jim ve slávě, kterou má u Otce, aby je posílil pro chvíle, kdy jej uvidí umírat na kříži. Bůh má v plánu proměnit i tebe. Chce tě naplnit svým světlem, aby ses ty stal světlem pro druhé. Čeká, až po tom zatoužíš a dáš mu svůj čas. K setkání s Ježíšem je třeba samoty, ztišení, zamyšlení. Pak poznáš jak je Ježíš blízko, jak je ti s Ním dobře. Takovým časem pro setkání s Ježíšem může být například adorace, kdy tiše klečíš nebo sedíš před Ježíšem v Nejsvětější svátosti, a on při tom proměňuje tvé srdce. Zastav se na chvíli, neobírej se pořád sám sebou, ale dívej se na Ježíše. Představ si ho na hoře, jak je proměněný, prozářený, prostoupený světlem. Jednoduše na něm nech spočinout svůj zrak, jako bys na něm nechal své oči. Můžeme spolu přemýšlet.
Jak dalece se odevzdal Otci, že jím byl tak prostoupen? Jak veliký prostor poskytl svému Otci, že ho mohl tak proměnit? Na proměněném Ježíši září především umění odevzdanosti. On se zcela odevzdává Otci, a proto zakouší, jak se mu Otec odevzdává a jak proměňuje. Ježíš se totiž nezměnil, ale proměnil. Zakusil něco hlubšího než pouhou změnu, a to vnitřní a celostní proměnu, zasahující do morku kostí. Protože do svého života pustil svého Boha Otce. Těžko se to popisuje slovy, ale snad jste pochopili, co jsem chtěl říci.
Ten druhý důležitý moment jsou Otcova slova: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. Evangelista Marek na tomto místě naposledy zaznamenává Otcova slova. Jako by nám v těchto posledních slovech chtěl Otec říci: nehledejte už nikoho jiného, toto je ten jediný, kterého jsem poslal. Máme ho poslouchat, protože poslušnost je cesta k naší proměně, k našemu štěstí, k naší záchraně a k naplnění našeho života. Naše proměnění začíná tím, že nasloucháme Ježíši a následujeme ho. Poslušnost Ježíšovu slovu proměňuje lidská srdce.
Celou dobu postní se snažíme o proměnu, ale sami to nezvládneme. Pán Ježíš o sobě řekl: Já jsem světlo světa. Světlo proměňuje tmu. Když se s ním budeme častěji setkávat v modlitbě, při adoraci, když mu budeme naslouchat v Božím slově, prozáří to naše srdce i naše jednání. Z toho pak budou mít užitek i naše rodiny a okolí. Když o někom řekneme: Ten ale září! Znamená to: Má radost, je šťastný! Čím můžeme zářit, svítit? Mám takových pět praktických rad: být napojený na Boha, mít rád Boha a druhé lidi, mít radost, umět poděkovat, umět druhé povzbudit.
Poslední věta druhého čtení od svatého Pavla zněla: Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! Bůh je s námi, když my jsme s ním, tak se nemusíme ničeho bát. Tak se snažme být s Ježíšem co nejčastěji. Zkusme proměňovat sebe i druhé, prozářit tento svět. Kéž se nám to daří nejen v této postní době!