6. neděle velikonoční 2021 B
Jan 15, 9-17
Ve druhém čtení od svatého Jana jsme slyšeli: Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. A v dnešním evangeliu nám Pán Ježíš říká: To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Ježíš nám přikazuje lásku. Dobře si všimněme jakou. Ne jako se my milujeme mezi sebou navzájem. Ale tu, jakou on miloval nás. Máme milovat jeho božskou láskou. V tom je novost Ježíšova přikázání. Už neplatí: Miluj bližního jako sebe samého. Protože milovat bližního jako sebe není dokonalé. Naše láska je sobecká. Ale milovat tak, jak milovat Ježíš nás, to je dokonalost. Proč? Bůh miluje jinak než člověk.
Pascal napsal, že my nikdy nemilujeme osoby, ale jejich vlastnosti. Skutečnost očí, vlasů, postavy, úsměvu, milého jednání. To všechno jsou pomíjivé vlastnosti a s jejich pomíjivostí přichází i smrt naší lásky. Stačí ostré slovo, urážka, přehlížení. A z domnělé lásky se někdy zrodí i nenávist. To je ta lidská láska.
Láska Boží je jiná. Bůh nemá zálibu v našich vlastnostech, jemu nevadí ani naše nedostatky, on nás miluje jako osoby. On nás miluje takové, jací jsme. Pro nás samé. To je láska, kterou nás Ježíš miluje. On, dokonalost sama, nemůže mít zálibu v našich nedokonalostech. On nás miluje, protože jsme lidé. Boží láska je plná milosrdenství, laskavosti a trpělivosti. A právě tuto lásku máme napodobovat. V tom je nejhlubší smysl Ježíšových slov: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.
Ježíš je první z lidí, kdo zůstával a stále zůstává v Otcově lásce a jeho vůli. Je také první, kdo zachovával přikázání a to za všech okolností a ke všem. Láska, kterou Otec miluje od věčnosti Syna, je jedinečná a úplná. Touto láskou Ježíš miluje i nás a chce, abychom touto Otcovou a jeho láskou, kterou je Duch svatý, milovali druhé.
Radost je plod pravé a opětované lásky. Je-li naše láska bez radosti, pak je to patrně proto, že to buď není láska v pravém slova smyslu a je poskvrněna sobectvím, vlastněním a manipulací, nebo to není láska opětovaná. Láska je plná radosti, jenom když je vzájemná. Nemusíme se nikdy obávat, že by naše láska zůstala z Boží strany neopětovaná a to i tehdy, když ji někdy citově nezakoušíme a radost je spíše prožitkem pokoje na dně našeho srdce. Pán Ježíš dává apoštolům nové přikázání, které vlastně shrnuje všechna přikázání Starého a Nového zákona. Je to přikázání poslední a definitivní: nechat se milovat Bohem skrze Ježíše, nechat se prostoupit jeho láskou. Touto láskou je Duch svatý. Jím se máme nechat prostoupit.
Také jsme slyšeli v evangeliu: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Dnes máme Den modliteb za pronásledované křesťany. Mnoho křesťanů položilo život za Ježíše Krista i za své přátele. V praktické rovině jsou křesťané často jediní, kdo mohou pomoci. Buďme proto s pronásledovanými křesťany v modlitbách nejen o 6. neděli velikonoční, ale často na ně pamatujme ve svých modlitbách.