Slavnost Nanebevstoupení Páně 2021 B
Mak. 16, 15-20
Dnes Pán Ježíš říká apoštolům, ale i nám: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Jaké evangelium? Tu radostnou zprávu, že Pán Ježíš za nás, z lásky k nám zemřel na kříži a z mrtvých vstal. Dnes si připomínáme, že 40. den po svém vzkříšení vstoupil do nebe a zasedl po Boží pravici. Teď už jen čeká, až my přijdeme k němu do příbytků, které nám připravil v nebi. Pán Ježíš odešel proto, aby mohl mezi námi být přítomen jiným, ještě hlubším způsobem, který není vázaný pouze na jeho pozemské tělo.
Zatímco v době Ježíšova pozemského života jeho učedníci zakoušeli, že v jeho životě, slovech i skutcích vyzařuje a působí Boží duch, skrze jeho tělo poznávali jeho Ducha, po Ježíšově nanebevstoupení je tomu naopak. Apoštolové vnímají působení jeho Ducha a skrze něj poznávají, že Ježíš je mezi nimi přítomen. Zatímco dříve byl Ježíš mezi nimi tělesně, nyní skrze jeho Ducha poznávají, že je přítomen v nich. Dříve byl tělesně omezen na jednu zemi v historicky daném okamžiku, nyní může být duchovně přítomen v každé době a na každém místě. Tímto způsobem se stal současníkem všech generací i současníkem naším. Takto může Ježíš pokračovat ve svém životě i ve své službě skrze nás. A my jsme pozváni, abychom svůj život žili ve spojení s ním a v jeho Duchu. Máme chodit po této zemi tak jako on, zvěstovat slovo Boží, volat k obrácení a působit v síle Boží moci. Jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu: Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.
Co tedy máme dělat? Představme si, jak vyprahlá a popraskaná je půda, když dlouho neprší. Stejně vyprahlá jsou lidská srdce, když touží po někom, kdo je má rád, kdo jim věnuje pozornost, kdo jim ukáže smysl života. Víme, že ten nejhlubší smysl je v Bohu. I my jsme apoštolové, které Pán Ježíš posílá ke všem lidem, s nimiž se setkáváme a s nimiž žijeme.
Jeden praktický příklad. Třeba se můžeme pomodlit za lidi ve svém okolí, kteří ještě Boha neznají, aby ho poznali. Kdesi jsem slyšel takový příběh. Jeden mnich z kláštera si vybral práci zametače. Chodil uklízet ulice, jak se lidově říká, do vykřičené oblasti, kde jsou veřejné domy. Chodil tam pravidelně a vždycky se za lidi, kteří tam bydleli, při práci modlil. Za několik let se obrátili všechny prostitutky, pak pasáci a nakonec celá část města. Vzpomeňme také na faráře z Arsu. Když přišel do farnosti, nic jiného nedělal, jen každý den v kostele adoroval a modlil se. Lidé se postupně přidávali, až se nakonec obrátilo celé město.
Také jsme v evangeliu slyšeli, jak nám Pán Ježíš říká: Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zavržen. Kolikrát tuto větu lidé pochopí špatně. Myslí si, že když dítě nechají pokřtít, má zaručenou spásu. Ale víme, že víra bez skutků je mrtvá. Naopak, i ten, kdo není pokřtěn, může být spasen. Proto já křest rodičům rozmlouvám, když vidím, že nebudou dítě vychovávat ve víře. Víme, že kněz může křest i odmítnout a odložit na pozdější dobu. Buď vděčný Bohu za to, že jsi byl pokřtěn. Existují vlastně takové tři druhy křtu. Křest vodou, tím byla pokřtěna většina z nás. Církev je však přesvědčena, že kdo bez vlastní viny není pokřtěn vodou, může být spasen tím, že poctivě Boha hledá a ze své strany dělá vše, aby podle něho žil. Činí tak, když se řídí svým svědomím. V tom případě je křest vodou nahrazen křtem touhy po Bohu. Když byli v dobách pronásledování kandidáti křtu popraveni dříve, než mohli přijmout křest vodou, jejich touha po křtu byla zpečetěna krví a mluvilo se o křtu krví. Zapamatujme si a uskutečňujme ve svém životě slova dnešního evangelia: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.