San Luigi dei Francesi je jedním z římských kostelů a nachází se na malém naměstíčku v samém středu města nedaleko slavné Piazza Navona. Je národním kostelem pro Francouze žíjící v Římě a byl postaven roku 1589.
Kostel je slavný díky boční kapli - Cappella Contarelli, kde se nachází cyklus obrazů svatého Matouše od malíře Caravaggia: „Sv. Matouš s andělem“, „Umučení apoštola Matouše“ a především nejslavnější malířův obraz „Povolání sv. Matouše“.
Na rozměrném plátně můžeme vidět dvě skupiny postav, každou oblečenou jinak. Vlevo jsou postavy shromážděné kolem celníka Matouše oblečeny do oděvů současnosti - doby malíře obrazu Caravaggia, Kristus a svatý Petr na levé straně obrazu jsou naopak oblečeni podle stylu své doby, ve které se reálně událost z evangelia odehrála. Zobrazovaná scéna se tak chce vymanit mimo historický čas a otvírá tak drama, které je popisováno v evangeliu, do přítomnosti.
Ve stejném gestu, které můžeme spatřit na světoznámé fresce Michelangela „Stvoření Adama“ v Sixtinské kapli ve Vatikánu, Kristus prodlužuje stvořitelské dílo Boha v povolání a následování jeho hlasu. Kristova napřažená ruka se nachází pod „oknem“, které odděluje obě skupiny postav. „Okno“ odděluje božské od lidského, hřích od milosti. Toto gesto Božího Syna je otevřením smlouvy mezi Bohem a člověkem realizovanou v daru milosti. V tomto gestu vstupuje Kristus do dialogu, na kterém mají podíl Petr a Matouš.
Nad napřaženou Kristovou rukou se nachází otevřené okno ve tvaru kříže, zvěstující Kristovu smrt a vzkříšení i odpuštění hříchů. Povolání Matouše není jen nabídkou k odpuštění jeho hříchů, ale je zároveň narozením, přejitím ze smrti k životu, z temnoty ke světlu. Kristus sám vystupuje ze stínu a je přítomný jako světlo, které naplňuje prostor a osvětluje přítomné postavy. Jeho přítomnost však neruší zájem mladíka ani starce (vlevo skupiny s Matoušem na obrazu), kteří pokračují v počítání mincí. Tváře postav kolem Matouše zobrazují různé reakce na Ježíšovu přítomnost – nezájem, ignorování nebo i pozornost a údiv.
Matouš sám ještě jednou rukou počítá na stole peníze, ale druhou už ukazuje na sebe. Toto jeho gesto ho otvírá k dialogu s Kristem a vnáší zároveň i pochybnost, zda zrovna on je tím vhodným a povolaným. Ještě nepovstal od stolu, jeho reakce je nechápavá. Celou scénu tak prostupuje okamžik milosti. Kristus očekává Matoušovu odpověď, zda bude chtít opustit své peníze a následovat ho. Nohy Matouše a jeho společníků schované pod stolem jsou holé, nahé na znamení jejich vnitřní chudoby a prázdnoty, kterou nemohou naplnit žádné peníze ani majetek.
Postava apoštola Petra je situována mezi Matouše a Krista. On je osobou, na které Ježíš zakládá církev, Petr se stává prostředníkem mezi Kristem a nejen těmito shromážděnými lidmi. Spolu s Kristem na Matouše ukazuje zárověň i Petr, vždyť povolání následovat Ježíše je zároveň povolání do společenství církve. Církev tak opakuje ve svém poslání Ježíšovo gesto pozvání - následovat Krista.
Použité reprodukce obrazů
z
http://www.ilpalo.com/arte-caravaggio/index.htm,
kde lze nalézt i další mistrovská díla.
(Podle italských materiálů zpracoval P. Oldrich Chocholáč)
