3. neděle postní 2021 B

Jan 2, 13-25

V evangeliu jsme slyšeli o tom, jak Ježíš vyhnal z jeruzalémského chrámu prodavače býčků, ovcí, holubů a směnárníky. Řekl prodavačům: Nedělejte z domu mého Otce tržnici! Pán Ježíš kritizoval, že chrám už nebyl místem setkání člověka s Bohem, ale bylo v něm plno věcí a lidí, kteří se zabývali jen obchodováním. Když se židé Ježíše ptali, proč to dělá, řekl: Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím. Muselo jim to být opravdu divné. My už ale víme, že mluvil o sobě, o chrámu svého těla a o tom, že třetího dne vstane z mrtvých.

Určitě souhlasíme s Pánem Ježíšem, že z chrámu se nemá dělat tržnice nebo banka. Ale z Písma svatého také víme, že každý z nás je Božím chrámem. Můžeme si položit otázky: Není v nás také něco, co tam nepatří a co by měl Pán Ježíš vyhnat? A jak se chováme v Božím chrámu, v kostele? Jsme uctiví, pozorní? V kostele Ježíš dává v Eucharistii sám sebe. Ježíš je to nejcennější, co můžeme v životě dostat, protože je sám Bůh. Nic většího neexistuje. Postní doba je příležitostí, abychom Pána Ježíše poprosili o pomoc s úklidem chrámu, tedy úklidem našeho srdce, aby v něm byl prostor pro Boha.

Ještě mě napadají k dnešnímu evangeliu dvě myšlenky. V dnešní době se prosazuje spíše Boží milosrdenství. To nás vede k tomu, že Bůh nám vždy odpustí a my se s ním vždy nějak domluvíme. Že je prostě takový dobrák, s kterým si můžeme dělat, co chceme. Bylo to v předešlé farnosti, kdy jsem na hřbitově potkal jednu ženu, která moc nechodila do kostela a ke zpovědi. Bavili se o všem možném a ona mi pak říká: ?Já si to s pánbíčkem vyřídím sama. Já se s ním nějak domluvím.? Prostě to všechno zlehčovala. Vždy se děsím, když někdo říká pánbíček nebo panenka Maria. Copak Panna Maria je nějaká panenka na hraní?

Neměli bychom těmto jménům říkat zdrobněle. Ale mít k nim autoritu a respekt. Vyslovovat tyto jména vždy s velkou úctou a láskou. Je třeba si uvědomit, že Bůh je nejen milosrdný, ale také přísný soudce, který nás bude soudit z každého našeho skutku. Je dobré, když vidíme v dnešním evangeliu, že Pán Ježíš se také uměl rozhněvat. Já jsem klidný člověk, ale když je potřeba, umím se také rozčílit. Když čtu dnešní evangelium, vidím sám sebe. Pán Ježíš si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel. Když se Pán Ježíš rozhněval, tak co myslíte? Měl v očích laskavost a na tváři usměv? Nebo spíše metal blesky kolem sebe? Pán Ježíš dokáže být i přísný a nesmlouvavý. Lidé ve Starém Zákoně se Boha báli. Což také není dobře. Nemáme mít z Boha hrůzu, ale respekt. Říkáme tomu také bázeň Boží. Bůh je opravdu někdo s velkým B, a ne pánbíček na obláčku.

Ta druhá myšlenka. Z dnešního evangelia vidíme, že Pán Ježíš se rozhněval na lidi kolem sebe, na to, co dělali. Co myslíte, měl hřích? Neměl, protože věříme, že Ježíš je bez hříchu. Říkáme tomu spravedlivý hněv. Spíše by měl hřích, kdyby mlčel a nic neudělal. A tak, když se hněváme, je třeba rozlišovat, jaký to je hněv. Někdo, když se pohádá, nejde pak raději ke svatému přijímání. Ale myslím si, že když je to spravedlivý hněv, nemáme těžký hřích a můžeme k přijímání klidně jít. Pokud máme pochybnosti, je lépe jít nejprve ke zpovědi a pak k svatému přijímání. Kéž se nám podaří dobře prožít zbytek doby postní a vyčistit chrám svého srdce od všech hříchů a nečistot.